Ačkoliv jsem chtěl původně umístit na tyto stránky zcela jiný článek, vzhledem k tomu, že končí zimní sezóna, rád bych se s Vámi podělil o jedno místo, které je pro mne osobně v současnosti na kontaktování asi nejlepší.
A samozřejmě nějaký ten tip navíc.
***
Čas: pátek podvečer
Místo činu: vlek (kotva) na sjezdovce
„Jste sám?“
„Jo, jo.“
„Tak já se svezu s Vámi.“
Vlekař umísťuje s lehkostí kotvu pod naše pozadí a vlek se s mírným zatáhnutím dává do pohybu. Školáci mají na konci ledna den prázdnin, fouká studený vítr.
„Čekal jsem, že tu bude dnes více lidí na to, že jsou ty prázdniny…“
„To asi ten vítr.“
„Aspoň člověk nemusí dole moc dlouho čekat.“
…
Nebo druhá varianta:
„Hmmm, dneska byl ráno takový pěkný den a než jsem se vykopal na sjezdovku, tak se to zkazilo…“
„Jo, měl jsem to stejně.“
„Aspoň tu začíná ubývat lidí …“
…
Víte co? Ten člověk Vám jednak nemůže nikam utéct a jednak se na tom vleku dost nudí. Ideální stav. Nahoře se pak stačí zeptat, zda je zdejší a podle informací, které jste získali během jízdy, využít jednu z nachystaných kontaktovacích hlášek na váš byznys.
A co je vůbec nejlepší – sjedete pod kopec a můžete to celé opakovat!
Já na tyhle dvě hlášky oslovil ve 2 dnech asi 15 lidí a našel 2 podnikatele.
***
Čas: čtvrtek podvečer
Místo: šatna v posilovně (dvacet minut před zápasem ČR – USA v hokeji)
„Nějak se to tu teď navečer vylidnilo…“
„To bude tím hokejem, ale jsem na ně dneska zvědavý.“
„Že? Uvidíme, jestli Lojza vymyslí zase nějakou kulišárnu.“
…
Jak tedy oslovovat?
Ohromně se mi osvědčilo tzv. „nepřímé oslovení“. To znamená první větou oznamovat. S oblibou říkám „nahoďte návnadu“, a ono to tak doopravdy je. Na otázku: „Co čtete, slečno?“ už demonstrujete svoji nižší hodnotu v komunikaci – přiřazujete člověku podvědomě vyšší hodnotu než sobě. Lepší varianta: „Hmmm, měl jsem si dneska taky vzít knížku, aby mi ten čas při čekání lépe utekl.“ Na to každý alespoň to pitomé: „No jo.“ zabrumlá. A pak už se jí klidně můžete zeptat, co čte, pokud svoji hodnotu nechcete znovu stupňovat dalším oznamováním.
Většinou to není nutné, záleží na přívětivosti reakce.
A ještě závěrem, moje dosavadní zkušenost je taková, že čím zřejmější je okolnost, na kterou při nepřímém oslovení narážíte: hokej, vítr – celkově počasí (ale vyvarujte se klišé jako např. „To máme ale dnes počasíčko…“), tím přívětivější bývá reakce.
Tak honem na sjezdovku, ať stihnete ještě poslední sníh!
Ondra
2 Comments
JJ. Tak nějak to má vypadat. Běžná konverzace a poté lehce naťuknout své zájmy.
Je to tak, popř. se pobavit i o jeho zájmech, ať člověk ví, na co potom oslovit. 🙂