Proč lidé nenávidí telemarketing?

Právě vzniká na internetu nová iniciativa proti telemarketingu. Na stránkách www.antitelemarketing.cz se tak můžeme například dočíst pár nápadů, jak reagovat na operátory telemarketingových agentur. Vznikla také stejnojmenná skupina na Facebooku. Proč vlastně autorka tyto stránky sepsala? A kdo to vlastně je? Přinášíme vám s touto odpůrkyní telemarketingu rozhovor.

Dobrý den. Na stránkách ani na Facebooku jste neuvedla svoje jméno. Proč?

Dobrý den. Víte, lidem, kteří mě osobně neznají, je celkem jedno, jak se jmenuju. Moje jméno nikomu nic neřekne, nejsem žádná významná osobnost. Kromě toho nechci, aby mi časem nějaký majitel firmy využívající telemarketing objel třeba auto pětikorunou jenom proto, že mu klesnou tržby.

Chápu. Můžete se nám přesto alespoň stručně představit?

Ano. Jsem matka dvou dětí, věkově něco přes třicet. Nejsem už žádná puberťačka, jak by si možná někdo mohl myslet…

Máte vy osobně nějakou zkušenost s přímým prodejem jako prodávající?

S prodejem přímo ne, ale jako studentka jsem dělala chvíli výzkum pro jednu marketingovou společnost. Ptala jsem se lidí na nějaké otázky ohledně produktů na trhu, jejich obalech a podobně. Ale cítila jsem se trapně, tak jsem toho brzy nechala.

Co si slibujete od založení vašich stránek?

První cíl už splněn byl, a sice to, že jsem se při jejich tvorbě docela odreagovala. Doufám, že sem tam na tyto stránky někdo zabrousí a když už nic, tak se aspoň pobaví. Úplně nejradši bych ale byla, kdyby se zvedlo o telemarketingu povědomí jako o něčem neslušném, tím pádem by méně lidí chtělo telemarketing dělat a více lidí by se naopak umělo bránit. Zejména starší lidé, kteří kolikrát na něco kývnou a ani přesně neví, na co, protože už hůř slyší nebo pomaleji chápou. I mladí by však měli pochopit, že mají právo se agresivnímu marketingu bránit a hlavně nesdělovat nikomu na požádání telefonní čísla svých známých (pokud se jim tedy nechtějí zrovna škaredě pomstít).

Na stránkách píšete, že vám vadí telemarketing jakožto rušivý element. Co vám na něm vadí ještě?

Vadí mi, že volající tolik tlačí na pilu. Ne každý je asertivní nebo má zrovna asertivní náladu. Mnohdy ani já ne. Pak se cítím trapně, skoro až provinile, že musím ty lidi odmítat, zvlášť pokud jsou neodbytní. Myslím, že je od nich dost bezohledné přivádět člověka do takového stavu.

Mluvíte o asertivitě. Některé vaše nápady, jak mluvit s operátory, vyžadují ale nejen asertivitu, nýbrž pěknou dávku odvahy a snad i hereckého talentu…

To je pravda. Samozřejmě ne každému každá metoda sedne. Ale doufám, že pokud se stránky stanou populární, najdou se i lidé, kteří s radostí a lehkostí zvládnou nějakou z těch náročnějších metod. Navíc mnohé z těchto metod nejsou originální, spoustu z nich jsem jen převzala z jiných, většinou zahraničních stránek. Já jsem je jenom pojmenovala, roztřídila a doplnila o pár dalších.

Jaké metody používáte vy sama?

To hodně záleží na náladě. Mám ráda zdržovací taktiky. Ty jsou dobré pro konzervativně vychované a nesmělé nebo příliš slušné lidi. Splní svůj účel, přitom je ale člověk celou dobu milý a zdvořilý. Když mám náladu, ráda používám také Milionáře, Pacienta a Tradičního zákazníka. Pokud mě naopak překvapí a nestihnu se patřičně naladit, zvolím Pravdu nebo Klasiku. Jednou bych si ráda vyzkoušela Sociologa.

Mnoho firem využívajících telemarketing by vám možná řeklo, že i jiné druhy reklamy jsou agresivní…

Jak se to vezme. Ano, reklama může být agresivní více či méně, ale může být i užitečná nebo zábavná. Mně obecně reklama z principu nevadí, chápu, že je pro tržní prostředí potřebná. Pokud je pěkná, vtipná nebo informativní, může se mi dokonce líbit. Třeba ta kultovní reklama, kde tatínek s holčičkou řežou vánoční stromeček a pak utíkají před prasátkem… tu jsem si dokonce stáhla do počítače. A nepěknou reklamu můžu snadno ignorovat, třeba přepnutím rádia na jinou stanici. Nejsem přitom konfrontována s živým člověkem, kterému bych se musela zpovídat.

Můžete přece ihned zavěsit.

Ano, ale to bych se zase cítila neslušně. Já nejsem nezdvořilý člověk a proto nezavěšuji.

Měla byste nějaký univerzální návod na způsob propagace produktu, který by podle vás nebyl agresivní?

Myslím, že klíčové je, aby potenciální zákazník vyjádřil sám souhlas s tím, že bude vystaven reklamě. A potom samozřejmě dobré cílení. Vezměte si například firmu Google a její reklamy na vyhledávači. Reklama na vás vybafne jen v případě, že si sami iniciativně vyhledávač spustíte, zadarmo použijete jeho služby, a ještě navíc se vám zobrazí taková reklama, která by vás teoreticky mohla zajímat. Mnoho chytrých lidí si dalo práci s tím, aby uživatelé byli co nejméně obtěžováni, a proto se vám zobrazí reklama, která se vám bude snažit pomoci najít to, co hledáte. U telefonu je to přesně naopak: platíte za přístroj i za volání a reklama na vás může zaútočit v jakýkoliv nevhodný moment a navíc je ještě většinou na produkt, o který nestojíte… kdyby volali jen lidem, kteří vědomě vyjádří souhlas, pak proti tomu nic nemám. Ale oni volají buď náhodně, nebo vaše číslo získají nějakým nekalým způsobem.

Jak se díváte na telefonáty za účelem sociologického výzkumu?

Ty mi tolik nevadí. Jednak nejsou příliš časté, jednak je považuji za užitečné. Sama si pak ráda přečtu, jak se společnost dívá na to či ono, a je jasné, že se těch lidí tazatelé musí nějak zeptat.